David: Do Viničného jsem jel sám, jelikož Patrikovi kolidovaly s termínem pracovní povinnosti. Cesta byla asi zatím nejnáročnější z dosud absolvovaných, teplota nula, mlha a déšť. Jel jsem natěšený, měl jsem si od Honzy Špatného vyzvednout výřezy na Supertrino a sadu uhlíků objednaných od Donatase.
Lehce po sedmé hodině jsem dorazil na místo. V hale už panoval čilý ruch a hodně veselo, Svaťa Hnilica s Extrou šikovně přistál na konstrukci a Radim se ho s druhou Extrou snažil vyprostit, podařilo se, ale neobešlo se to pak bez lepení. Podobná situace se opakovala ještě jednou, kdy slovenský soutěžící pověsil svůj model pod strop, tentokráte ho vyprostili klasicky po hasičsku, po žebříku a s pomocí dlouhé tyče.
Při zahajovacím nástupu organizátoři informovali o průběhu soutěže, protože Slovensko nemá svá pravidla bude se létat dle převzatých pravidel českých. To se ukázalo jako velice sporné hlavně v kategorii RCEA, kdy slovenský soutěžící létal s vypreparovaným depronovo, uhlíkovo, mylarovým modelem, který evidentně měl 100g. Seděl jsem vedle stolečku pro přípravu modelů, dotyčný se chystal na let, mladí vlčáci se ptali „kolik to váží?“ 80 byla odpověď, „a neměl by mít model pro RCEA alespoň 100g“ tady nejste v Čechách!! Co s tím? Začalo se to řešit diplomaticky, nenápadně s velkou pomocí Honzy Špatného co by znalce pravidel a organizátorů, výsledek velmi složitá patová situace hraničící s mezinárodním incidentem. Řešení nakonec přišlo „s hůry“ a všichni jsme jej přelétali. Nicméně z letošního Viničného ve mně zůstala trpká příchuť.
O zpestření aeromuzikálového programu se opět postaral M.Plichta, kdy při posledním třetím kole rozsekal svou Extru doslova na kuličky a s posledními takty jeho skladby dopadly na zem trosky modelu, baterky a motor, vše zvlášť.
Domů jsem vyrážel dřív, ještě před vyhlášením vítězů, jelikož se o mě pokoušela nějaká respirační choroba a chtěl jsem dorazit domů ještě za „čerstva“.
