Lukáš:  Byli jsme pozváni, abychom ukázali a předvedli naše modely na pouti v Ostravě-Porubě. Lepší počasí jsme si na vystoupení ani nemohli přát, svítilo sluníčko a skoro nefoukalo.Na vystoupení jsme dorazili ve složeni Lukáš, Mirek, David B, Láďa a potencionální nový člen Vlasťa. Mirek dovezl ukázat 2,4m Ravena a pro přihlížející to bylo o to zajímavější když jsme je nechali aby si za takový model stoupli a vyzkoušeli si tah motoru. Láďa, jako vždy sklidil obrovský úspěch s házedlama a Bonbónometem. Velký obdiv taky sklidil Vlasťa s autíčky, kdy měl vyrobený přívěs a tahal na něm další auto. Celkově se naše ukázky líbily a splnili jsme očekávání pořadatelů.

Lukáš:  Letos jsme do Znojma vyrazili v klubovém složeni Lukáš, David M., Jirka Ř., Láďa J., Petr K. a Pavel V. Vyrazili jsme v neděli ve 4 ráno  pouze na finále. Letošní ročník provázela bohužel hromada havárii, ale aspoň bylo vidět že piloti lítali tzv. "na krev". Celý den provázelo pěkné počasí a po našem příjezdu jsme byli vřele uvítáni když zahlédli na stole hromadu štěrkátek a klaksonů. Že bez nás tam prý bylo strašné ticho a nuda, tak jsme atmosféru myslím si pěkně od srdce napravili. Největší srandu a radost z nás měli cizinci, protože takové "blázny" prý ještě neviděli. Tak jsme úkol splnili a celé finále jsme si náramně užili. A se spokojeným srdcem a nabaženým pohledem jsme se vydali na zpáteční cestu domů.

Lukáš:  Letos se uskutečnil první ročník závodů s FPV drony v Havířově za spolupráce party nadšenců a party z týmu ROTORAMA. Jednalo se o první FPV závody v moravskoslezském kraji a bylo to vidět i na účasti 29 pilotů z česka,slovenska a polska. Pro ty co neví jak takovéto závody probíhaji : Drony piloti ovládají na dálku, přičemž přes displej v brýlích či kukle sledují obraz přenášený z kamery umístěné na stroji. Osobně jsem se takovýchto závodu zúčastnil úplně poprvé a zároveň jako spolupořadatel i jako pilot. I mé umístění 21.místo z 29 je pro mě osobně velký úspěch na závodech tohoto typu. Hodně se mi tento typ soutěžení líbí a již na příští rok chystám stroj podle pravidel MČR a chceme objet s klukama pár závodů. V odkaze přikládám fotogalerii a video jak vypadají závody z pohledu těch rychlejších pilotů.

Wisky:  Ve dnech 6. - 17. srpna 2017 se na krásném letišti v Jeseníku –(Mikulovicích) konalo mistrovství světa kategorie  F3B. Jedná se o „multifunkční“ větroně.

Letové kolo se skládá ze tří úloh: ·     

• doba letu -nalétat po odpoutání z navijáku 600 s a přistán na čáru

• vzdálenost- po odpoutání nalétnout mezi „báze“(pylony vzdálené od sebe 150m) a nalétat během 4minut co nejvíce přeletů mezi bázemi a následně přistát ve vymezeném prostoru

• rychlost- 4 průlety bázemi v co nejkratším čase

         Mistrovství se účastnilo 49 pilotů ze 17 zemí světa.  Je potěšitelné, že český tým se v konkurenci rozhodně neztratil a v soutěži týmů skončil   „o chlup“ čtvrtý

Konečné výsledky http://www.f3b-wc-2017.com/results/WorldChamp2017-Jesenik.pdf

Lukáš:  Jako již každoročně jsme vyrazili na tuto tradiční akci ve složení Jirka Ř., Pavel V.,Lukáš a David M. Během víkendu se za náma dojeli podívat i ostatní členové klubu. Celá akce jako již každoročně byla pořádána Podbeskydským Aviatickým klubem z Frýdku-Místku. Letošní ročník čítalo kolem 70 přihlášených pilotů. Počasí letos moc nepřálo, byli jsme na letišti od čtvrtku a kromě soboty jsme zmokli každý den. Modelů zde bylo opravdu plno a bylo na co koukat. Viděli jsme zde polomakety, makety, turbínové modely, větroně a plno akrobatů. Akce se nám jako každoročně líbila a jsem rád, že na tuto akci jezdíme v čím dál větší klubové účasti, zejména se zvyšuje klubová pilotní účast.

Lukáš:  Po dvouleté přestávce se v prostorách letiště Poličná konala velká letecká show, kterou společně s městem Valašské Meziříčí pořádal Valašský letecký klub se spoluprací LMK Meteor Havířov a LMK Nový jičín.  K vidění byly obří modely letadel s komentářem pro diváky, kteří v tomto koníčku nejsou kovaní.  Nechyběla ani obří maketa bombardéru B-17 z druhé světové války i legendární MiG-15. Velkým lákadlem byla také letová a statická ukázka bitevního vrtulníku Mi-35/24V z arsenálu armády ČR. Hlavním hostem celé show byl mistr Evropy a vicemistr světa v letecké akrobacii kategorie unlimited - Martin Šonka, který zde předvedl skvělou show s se svým akrobatickým speciálem Extra 300SR a poté velice ochotně zodpověděl na dotazy všech zvědavých diváků.

Wisky:  Další z pohodových elektroleteckých soutěží.  Počasí  lehce tropické s nevyzpytatelnou termikou. V jednom z rozletů jsme všichni zažili „díru v luftě“ po dvou minutách všichni dole a byli jsme rádi alespoň za nějaké bodíky za přistání těsně na konci pásky. Pak zase termika taková, že se modelům i s plným butterfly  nechtělo moc dolů.  Plocha letiště byla hodně tvrdá s vyschlou trávou, tak hlavně těžší modely měly problém se zastavit na patřičné vzdálenosti po přistání. Zajímavostí uničovského letiště je jeho umístění v továrním areálu a jeho celé obehnání vysokým plotem s ostnatým drátem.

Lukáš:  Rok s rokem se sešel a zase jsme rozbalovali stany na známé akci na letišti v Kelči. Letos nám počasí přálo, nepršelo a ani nebylo nějak velké horko a tak se dalo lítat celý týden. Bohužel toho jsme využili v hodně skromném počtu pilotů, myslím že bych piloty napočítal na deseti prstech.. Je to škoda s ohledem na to kolik se pilotu vždy sejde. Zajímavé byly aerovleky, které měli na svědomí Jirka Řehák a David Maloušek za co jim patří pochvala že poctivě celý týden udrželi letadla ve vzduchu a bylo aspoň na co koukat. David nám letos přivezl ukázat nový přírustek do svého hangáru, krásného 2m Texana, který nakonec posloužil i jako super vlečná. Na to jak probíhal letošní kelč se můžete podívat v přiloženém videu od našeho kolegy Michala, který nám natočil pár záběrů z dronu v kombinaci našich záběrů z aerovleku.

Wisky:  požádal mě Jirka P., zda bych mu nechtěl dělat pomocníka při soutěži.   V neděli ráno jsme vyrazili směr Prostějov, před osmou jsme byli na místě. Na ploše letiště už probíhaly přípravy strojů a navijáků.  Stihli jsme udělat zkušební let a začalo pršet, bylo to příjemné osvěžení po týdnech tropických teplot. Fronta přeháněk ne a ne ustat, létat se začalo až kolem jedenácté. Soutěž rychle ubíhala a o půl druhé bylo odlétáno všech pět kol. Po druhé hodině jsme vyráželi řádně vyvětraní k domovu.

Lukáš:  Byli jsme pozváni na dětský den, který pořádal podnik VOP v Šenově u Nového Jičína, abychom přišli ukázat a předvést naše modely. Pojali jsme to současně i jako poděkování za sponzorské dary které jsme od této firmy dostali na naši halovou soutěž. Sešli jsme se zde v celkem hojném počtu a myslím, že jsme ukázali maximum co jsme mohli, letadla, autíčka, traktor a drony. V jednu chvíli podle pořadatelů bylo na místě přes 400 dětí a uhlídat je někdy byl problém. Počasí nám vyšlo jak nejlépe mohlo a pršet začalo až po našem vystoupení. Děkujeme všem, kteří se vystoupení zúčastnili a také Láďovi že nám zapůjčil házedla, které jako vždy sklidily největší úspěch.

Wisky:  6. června jsem se sjeli před druhou hodinou na hřišti v Šenově v téměř tradičním obsazení Laďa s házedly , bonbonometem a monster truckem, Mirek s malým Edgem a kopterkou, Dušan s vrtulníčkem,  já s Práškem a Crack Yakem a Mirek Tovaryš. Bylo krásně slunečno, ale foukalo tak, že i ptáci chodili radši pěšky. Zkusil jsem něco zalétat dle naší display osnovy ale, byl to boj o holý model.  Mirek zkoušel jak Edge tak i kopterku, ale v tom fučáku to prostě nešlo, Dušan odstartoval s vrtulníčkem a cca v metru ho to sfouklo do trávy. Děcka se vyřádila s házedly, jedno jsme s pomocí zapůjčeného žebříku museli sundávat ze stromu. Létala nejlépe proti všem leteckým pravidlům po větru. Po třetí hodině se děcka odebrala do školy a nakonec nás překvapila jedna paní vychovatelka s dotazem, co víme a jak se díváme na jev zvaný chemtrails??

Wisky:  Začátkem května se konala již tradiční modelářská výstava v Kopřivnici. Při mých minulých návštěvách této akce jsem si říkal, proč se zde prezentují v doprovodném programu modelářské kluby z „Tramtárie“ a místní ne. Zkusil jsem proto začátkem dubna napsat organizátorům, odpověď nedala na sebe dlouho čekat,“ mají zájem“. V pátek odpoledne 5. května jsme společnými silami zřídili výstavu našich strojů v salónku kulturního domu v Kopřivnici. Domluvili si služby a navečer se rozjeli domů. 

Lehce pošmourné sobotní ráno dávalo tušit velký zájem diváků, ti se začali hrnout po deváté hodině. Ráno ještě stihl Mirek ve vedlejší místnosti nainstalovat simulátor tak si každý kdo chtěl, mohl vyzkoušet jaké je to řídit model letadla.    Od JETI jsme dostali zapůjčené technologické demonstrátory, kde jsme návštěvníkům mohli předvést vnitřnosti modelu a jeho ovládání v praxi.  Bylo velmi zajímavé sledovat zájem mnoha lidí o odlišné exponáty. Navštívilo nás i mnoho kitařů jak z řad návštěvníků tak i soutěžících a v rozhovorech spousta z nich na sebe práskla, že taky vlastní nějaký ten RC model. My jsme naopak chodili okukovat jejich soutěžní výstavu, sbírat rady a informace.  Ráno někteří z nás si stihli i zalítat se stíhačkou, v přízemí byly instalované simulátory stíhaček a virtuální letka Bielych Albatrosov. Na velkém plátně mohli diváci sledovat skupinové akrobatické vystoupení, jak je známe z leteckých dnů, nebo přímo z pohledu pilota v kokpitu.

V neděli bylo už o poznání méně návštěvníků, oficiální program končil pro veřejnost v 11. hodin, už před jedenáctou jsme začali pomalu balit a něco po poledni jsme opouštěli Kopřivnici.

Myslím, že jsme udělali něco pro zviditelnění jak našeho klubu, tak i leteckého modelářství. Hodně lidí se podivovalo, že zde existuje nějaký modelářský klub. Mirek nechal udělat pěkný banner s logem klubu a budu citovat dva pány v letech „ty vole to jsem netušil, že tady něco takového je“

Děkuji všem, kdo se zúčastnili, zapůjčili modely a pomohli DÍKY.

Jirka Pavelka:

Wisky: V úterý odpoledne mě při zahradničení vyrušil nezvyklý zvuk leteckých motorů trochu silnější, než bývá zvykem u dvoumotorových letounů, které mi přelétávají nad hlavou při přiblížení na ranvej 04 mošnovského letiště.  Nad hlavou mi prosvištěla 747 v krásném  bílomodrém zbarvení.

Ve středu 5. dubna ráno svištím do Ostravy na servis, beru si s sebou  foťák , co kdyby…. Cestou zpět se chci zastavit mrknout na Mošnov, možná ji uvidím na zemi. Přijíždím ze směru od Studénky. Z kruháče  vidím, že na cargu nestojí, zkusím to ještě omrknut na hlavní stojánku. Bingo stojí před odbavovací halou a je už nahozená. Otáčím a jedu do Albrechtiček na čumendu, škoda nevzal jsem si s sebou vysílačku, abych měl přehled o dění, ale nějak jsem na to ráno zapomněl.  Na místě ani noha, beru schůdky, batoh s foto výbavou a peláším podél plotu letiště přibližně naproti odbavovací haly. Je vcelku pozitivní, že pole podél letiště není obděláno až k plotu ale je zde cca dvoumetrový travnatý pás. Ranvej svítí, je trochu mlhavo a pofukuje severní vítr. Přistává malý bizjet, dráha stále svítí. Čekám, co bude. Napadá mne vyfotit si řadu světel na dráze, různě si hraju s parametry nastavení optiky, zkouším vhodné ohnisko, pak mě v hledáčku zablesklo světlo nad obzorem, stahuju ohnisko na minimum, v duchu si říkám nějaká klasika (dvoumotorový dopravní letoun). Nevěřím vlastním očím, vidím čtyři motory, zvedám hlavu od hledáčku a je tu další 747, která vypadla z mraků. To je klika! Přistává a roluje na centrální plochu před odbavovací terminál.  Neskutečný pohled, před ostravským terminálem stojí vedle sebe dva Boeingy 747. Tento okamžik trvá snad jen minutu, 747 připravená na odlet se dává do pohybu, otáčí se a na pojížděčku  ji vede „folowmák“, roluje na Echo, na práh dráhy 04.  Přidává výkon a rozjíždí se, rozjezd byl opravdu dlouhý, příďový podvozek se odlepuje od země až asi v polovině dráhy a ve  ¾  hlavní, zakrátko po odlepení mizí letoun v nízké oblačnosti.

Pár informací k oběma strojům

Modrobílá mašina,  Boeing 747 – 8HVF, imatrikulace VQ-BRJ, provozovaná u Air Bridge Cargo , uvedení do provozu 27.12.2013. Do Mošnova přiletěla z Moskvy a pokračovala do Spojených arabských emirátů. Nový stroj, hodně mě překvapil svým tichým projevem. Při pojíždějí jen „šustila“ a při odletu taky žádné burácení.

Bíločervený, Boeing 747 – 400 SF (433 BDSF), imatrikulace OM-ACB, provozovatel slovenský Air Cargo Global, již trochu olítaný stroj, který uskutečnil svůj první komerční let 26. února 1991 v pasažérské úpravě, na cargo byl přestavěn někdy mezi lety 2004 – 2006. Letoun  přiletěl z Norimberku,  druhý den ráno odlétá do Spojených arabských emirátů. Tento stroj již letos Mošnov několikráte navštívil.

Oba stroje pravděpodobně přistály na letišti Abu Dhabi Northeast uprostřed pouště.

Wisky: Již po 15. se konala výstava v areálu Flory Olomouc. Zaměřením je to výstava pro hobby, modelářství, sběratelství a všechny příbuzné obory a činnosti. Byl jsem na prvních ročnících a musím uznat, že pořadatelé za těch 15 let udělali obrovský pokrok co do obsahu a náplně výstavy.  Myslím, že téměř každý zde najde něco, co ho zaujme.

Letos bylo rozložení výstavních ploch stejné, nebo hodně podobné loňskému ročníku, největší část přízemí zaujímalo ohromné dopravní hřiště pro modely kamionů a stavebních strojů, traktory žádné. Velký bazén pro předvádění modelů lodí, zde byl největší atrakcí klub Merrimack (http://www.merrimack.unas.cz/), který předvádí námořní bitvy s výbuchy, explozemi, potopením lodí a ponorkový a tankový klub Žilina (http://www.randa.sk/ponorkovy-klub/). Dále zde byl koutek Dakarských funkčních modelů a dráha pro RC drift.

Co se týče RC modelů letadel, nebylo toho k vidění moc, stejné modely jako loni, jen namísto Storcha byl oběšen Luňák. Malinkatý prostor obehnaný sítí byl určen pro předvádění leteckých modelů. Létaly zde pouze epp házedla prodejce sídlícího hned vedle. Oproti loňskému ročníku byl letový prostor pětinový.

Obvod haly patřil výstavce modelářských klubů. V přísálí byla dráha se šlapacími autíčky, výstavka s modely Valašských staveb a dva dnes již historické vozy Škoda 120. Ve foye se nacházely vitrínky s papírovými modely a stánek RC Revue.

Na ochozu v prvním patře se nacházely převážně výstavky sběratelů, sportovních klubů a vojenských historiků. Nejinteraktivnější byla expozice KVH I. Prapor Ostrava (http://www.1-prapor-sos.wz.cz/). Jelikož jsem byl s pány synátory, tak si vyzkoušeli kulometný útok na stodolu a zbraně vojáků a četníků z doby První republiky, které viděli v seriálech.  Ve vitrínách s historickými (starými) hračkami jsem jim ukázal, jaké hračky jsem měl v dětství.

Před vstupem do haly byla malá výstavka vojenské techniky, taková československá klasika, lehký tank PRAGA AH IV postavený jako replika doma v garáži, TATRA 813 8x8 VNN Kolos, samohybná houfnice vz. 77 DANA ještě v původním továrním provedení, sanitka UAZ 452 a „model“ tanku Lt. 38 1:1 postavený taktéž doma v garáži.

Výstava pokračovala i v sousedním pavilonu „E“, zde byly k vidění hlavně modely železnic a modely z papíru. Za zmínku určitě stojí klubové kolejiště železničních modelářů z Uničova, jejichž panelové kolejiště ve velikosti HO zabíralo téměř polovinu výstavní plochy. Dobře vymyšleno i zorganizováno bylo několik malých kolejišť na koberci, kde si mohli malí i větší adepti vyzkoušet zajezdit s mašinkami. Na vše dohlížel pan přednosta s plácačkou a píšťalkou.

Lukáš: Máme za sebou další velice úspěšnou halovou soutěž v naší režii. Chtěli bychom poděkovat všem, co se nějakým způsobem podíleli na organizaci a bez kterých by nebylo možné soutěž uspořádat. Velké poděkování patří sponzorům: f. Pelikan, PT model - Pavel Tošovský, RC Factory s.r.o., RC Dragon, PVmodel - Pavel Vít, Jeti Model, VOP CZ a Pekařství Putala. Také bychom chtěli poděkovat Láďovi za hudbu a pylony. Všichni, pořadatelé i soutěžící, hodnotíme soutěž jako velmi úspěšnou i s ohledem na fakt , že si ji kluci chválili povedenější než MČR, které se konalo v Praze. Celkem bylo 24 soutěžících i s piloty ze Slovenska. Tímto bychom úspěšně uzavřeli halové lítání. Myslím že každý rok posunujeme naší soutěž na vyšší a vyšší úroveň a hlavně dokazujeme že i malý klub může udělat něco velkého když se dá pár lidí dohromady. K úplné dokonalosti chyběla už jen větší klubová účast v řadách pilotů.

David: O půl čtvrté pátek 6. ledna vyjíždíme s Patrikem do Turnova, cestu lehce komplikuje silný mráz, ještě před Olomoucí musím zastavit a obouchat ze stěračů „modré koule“ namrzlé nemrznoucí směsi. Teploměr ukazuje nějakých – 18. Před osmou večer dorážíme do cíle a jdeme se ubytovat do „domluveného hotelu“, ve kterém ale určitě nebyl domluvený personál, takže platíme plné taxy. Po večeři jdeme brzo spát.

Jelikož je hodně soutěžících, otevírá se hala už v 6:30 a od osmi se má začít létat soutěžně. Ráno mám trochu obavy, jestli nastartujeme. Teploměr v autě hlásá -24. Přejezd do sousední ulice, cestou už potkáváme známá auta, zaparkované kde se dá, na rozdíl od nás je tady půl metru sněhu. 6:15 jsme na místě, stavíme se do fronty a jde se na to. V druhém kole jsem si „škrábnul“ o koš  takže za nula, a ztráta v přepočtech byla gigantická, jelikož soupeři toto kolo zaletěli dobře. Před pátou bylo dolétáno, rychle vše vyklidit, jelikož v šatnách už stepovali nažhavení floorbalisté, vyhlášení proběhlo v patře, v „bufetosálorestauraci“, stupně vítězů byla trampolína. Krásné poháry vyrobil sklář Libor Bursa, loňskou sezónu letěl několik závodů RCEA. Největší peckou na celé soutěži bylo losování cen, tam se mi zadařilo a byla mi vylosována druhá nejhodnotnější cena od hlavního sponzora a to EPP házedlo Beta, na Patrika se také „usmálo“ štěstí dostal reklamní model Škodovky. Ceny byly: vteřiňák nebo autíčko, tři házedla a hlavní cena nabíječ R15+.