David: V sobotu 19. listopadu se konala první halová soutěž této sezóny, pořádána Aerobatic teamem Holíč ve spolupráci s AST Hodonín. Sešla se zde celá Československá špička halového létání a byly zde k vidění i některé technologické novinky. Z výsledků je jasné, že druhý rok létání sestav značně srovnal startovní pole a mezi jednotlivými piloty jsou již jen minimální rozdíly a ten kdo má pevnější nervy a dokáže létat v klidu má větší naději na úspěch. Na technice bylo vidět, že téměř všichni přes léto plně zbrojili a trénovali na novou sezónu. V kategorii RCEA letový park ovládly modely Click, v F3P AA již téměř všichni účastníci létají s modely kolem 60g s protiběžným pohonem kde převládá pohonná jednotka Glavak s 13-ti palcovými vrtulemi. Oproti loňské sezóně se modely zvětšily a odlehčily. V F3P se objevil pohon s 16-ti palcovými protiběžnými vrtulemi. Celá akce měla i společenský význam, při zahájení k pilotům promluvil primátor města Holíč a celý program sledoval reportér TV WYWAR. Při závěrečném hodnocení předával ceny nejvyšší pilotům pan Olin Vitásek, legenda Československého modelářství.
.

David: Od rána bylo sychravé a větrné počasí, ve složení Mirek, Láďa, David jsme se potkali u školy v Hodslavicích. Na původně zamýšlený prostor pro letové ukázky jsme se nakonec nedostali, protože nebyly k nalezení klíče, tak bylo nutné zredukovat letové ukázky na minimální prostor cca 30x15 m, jako v hale, ale lemovaný na dvou stranách budovou školy, stromy a vedením vysokého napětí s trafem. Zalétali jsme spolu s Mirkem s halovými Edgy 540 a děcka měli ohromnou radost z toho, že nás můžou sestřelovat házedly.
.

David: V sobotu po poledni jsem vyzvedl Láďu s házedly a bonbonometem a vyrazili jsme do Bordovic. Na místě na nás už čekal Libor s Danym, poté dorazil Mirek. I přes poměrně větrné počasí jsme odlétali celé vystoupení v pohodě s akčními vložkami, kdy Mirek při přistání se svou F 22 sklouzl břichem po koruně stromu. Během vystoupení jsme divákům předvedli i netradičního draka v podobě letadla Fokker Dr. I. Po skončení oficiální složky jsme si ještě dobře polétali a popovídali s místními nadšenci pro létání. Těsně před odjezdem jsem si i zasportoval a zavzpomínal na mladá léta. Dany se při létání nechal unést trošičku větrem a přistál v koruně břízy a to docela vysoko. S pomocí Libora, který mě pomohl vysadit k nejnižším větvím, jsem k modelu vyšplhal a model vyprostil.
.

David: V pondělí jsme se sešli již v obvyklé display formaci Mirek, Láďa a David. Přes dopolední nepříznivé počasí se nám kolem půl druhé pěkně vyčasilo a udělalo se i docela teplo. Na hodinu a půl jsme zabavili děti od první do čtvrté třídy povídáním o létání a letadlech s vloženými letovými ukázkami. Pak si zasportovali s „Létajícím cirkusem“ a nakonec jsme je zasypali bonbóny. Vystoupení se povedlo a na školních stránkách nás pochválili.
 

Článek paní Jiřiny Hlaváčové
„Skvělý program si pro naše žáky připravili letečtí modeláři se svými nádhernými modely. Dozvěděli jsme se plno zajímavostí o letadlech, shlédli jsme akrobatická létání a užitečné byly i rady a informace zkušených modelářů.
Žáci se proběhli s připravenými modely a vyzkoušeli si v terénu, kam jejich letadýlka doletí. Na závěr všechny nadchlo letadlo, které za letu vypouštělo bonbóny. Toto byl největší zážitek a odměna pro naše diváky.“
.

David: Naganský Expres

Je něco po půlnoci z 24 na 25 září 2016, probouzím se po pár hodinách neklidného a trhaného spánku, vařím nezbytné kafe, zvoní budík, je 0:30, poslední kontrola stavu záznamových médií a akumulátorů. V 0:45 vyrážím směr Lipník nad Bečvou kde bych se poprvé měl setkat s Naganským expresem. Kolem půl druhé ráno dorážím na místo, okružní křižovatku silnic 47 a 437. Na místě je již několik stejně postižených, zaparkuji a procházím si okolí odkud bude nejlepší fotit. Od Bělotína přestalo mrholit a tady už vykují hvězdy a srpek měsíce.  Nádobíčko rozbaluji nakonec uprostřed kruháče a čekám. Brzy se ke mně přidávají další nadšenci.  Od Daskabát přijíždí Jawa 350 objíždí kruháč a parkuje, motocyklista se přidává k nám a dává se do řeči, „už jsem je viděl, právě projeli Přáslavicemi, budou tu tak za dvacet minut“. Čekáme, zanedlouho přijíždí první předvoj doprovodných vozidel a obsazuje křižovatku, v dáli už jdou vidět i modré policejní majáky a hned za nimi tahač s Tůčkem na vleku.  Projetí křižovatkou zabralo asi dvacet minut. Kolona se pomalu přeskupuje směrem na Přerov. Posledními vozidly v konvoji jsou dva retro policejní vozy VB klasický žigulík a v provedení kombi. Balím, s několika lidmi si vyměníme kontakty a peláším za konvojem do Přerova.  Jedou jako čerti, dojíždím je až v Přerově.  Beru to zkratkou městem, abych jim nadjel, pře přejezdu mostu přes Bečvu mě napadá  vyfotit letadlo na mostě, než stihnu vybalit už jsou na mostě fotím z ruky bez stativu, možná se to nezdá ale ten bílý válec na vedlejším mostě je  opravdu letadlo.  Nasedám rychle do auta abych byl před konvojem, zařazuji se  do první vlny doprovodných vozidel,  zastavují aby připravili ostrůvky pro přejezd, předjíždím je  a vybírám si další fotografické místo, další velký kruháč U zubra. Potkáváme se tu i s několika „známými“ z Lipníka. Tady jde průjezd pomaleji, užší výjezdy z křižovatky a podél ulice zaparkovaná auta. Je neuvěřitelné s jakou přesností se dá řídit 60 metrový kolos, z doprovodných vozidel vyskáčou pomocníci, demontují značky, jiní navádí vlek a další opět ustavují demontované vybavení. Hodiny ukazují 3:30  a  kolona opouští Přerov, přesně dle harmonogramu.

Více o tomto projektu se dozvíte:

http://www.museum-kunovice.cz/velky-prelet/#zaciname

Lukáš: Byli jsme pozváni abychom zalítali na myslivecké chatě v Závišicích kde se konal branný závod pro děti. Na vystoupení jsme dorazili ve složení Mirek, David B. Libor s Danečkem a Lukáš s Market. Počasí nám naštěstí vyšlo a bylo skoro bezvětří. Díky tomu jsme bez problému všichni zalítali na stísněném prostoru. Velký úspěch měly Láďové házedla a bonbónomet (Děkujeme za půjčení) a taky malý Daneček s kvadrokoptérou. Děti byly nejvíce nadšené z letadla, které jím shazovalo bonbóny a z autíčka se kterým jsme blbli na kamenité cestě. Myslím, že se naše vystoupení vždy líbí  nejen dětem ale i dospělým a to je důležité. Děkuji všem za účast.

Karel: Letošní poslední soutěže malých akrobatů RCM2 se zúčastnilo 10 pilotů. Za krásného počasí se na fantasticky připravené ploše v Příboře (díky Jirko Tinko) odlétaly 3 kola s malou přestávkou na oběd, kdy se tradičně podávalo výborné sádlo a škvarky od paní Kumpové. Za náš klub létali Mirek Mužný (4), Karel Weissbrod (6) a David Bilíček (8). Libor Weissbrod zasedl do křesla bodovačů společně s Liborem Bukovanským a Milanem Jakubowskim. Výpočetní techniky se chopili Petr Hasalík a Jirka Pavelka, s občerstvením pomáhala paní Lošťáková (děkujeme). Za věcné ceny patří dík firmě PV model (lepidla) a farmě Menšík (sýry).

Závěr:
Podle všeho to byla poslední soutěž v této kategorii, kterou pořádal náš klub. Soutěží se zúčastňovali Karel Weissbrod, Mirek Mužný a David Bilíček. Na příští sezónu se přidá Libor Weissbrod (můžeš zase ty křídla zvětšit na normální rozpětí, stejně ten zmenšený Deception nevypadal hezky). Je to určitě rána pod pás pro duchovního otce (myslel jsi to dobře Ondro Matulo), ale prvotní myšlenka přilákat na soutěž mladé nadějné, popř. váhající stávající piloty, se bohužel nenaplnila (omlouvám se Tondo Kosko). Soutěží se účastnili jedni a ti samí piloti, kteří objeli Ostravu (2x), Karvinou a Nový Jičín. Nově jsme se zúčastnili tradiční soutěže ve Valašských Kloboukách (Klobucký žhavík-46. ročník). Kluci z Klobouků pořádají soutěže, i když v podstatě nemají žádného svého člena, který by létal???
Příští sezónu bychom létali RCA-čka podle národních pravidel.

Lukáš: Tradičně jsme se sešli na víkendovém polítání a posezení na letišti v Příboře. Letos jsme netradičně slavili svatbu Rosti a Pavly. Na oslavu zde byl guláš a bečky piva. Celou akci doprovázelo slunečné počasí, kterého jsme využili a lítali se vším co mělo křídla, což se nedá říct o mě extře, která měla křídla ještě v dílně na stole. Akční program vymyslel David s Jirkou, kdy zkoušeli aerovlek. Večery byly vyplněny hudbou a tancem. Pár zajímavých průletů nám ukázal i Juraj Tinka s Kuňkadlem a kdo ještě nebyl, tak měl možnost nahlédnout do hangárů, který je nyní již plný letadel. Již teď se můžeme těšit na příští rok.

Lukáš: Na letiště jsme za klub vyrazili již ve čtvrtek ve složení Já, Market, Jirka, Helenka a Rostíci Radů. V dalších dnech nás doplnili Předseda, Libor, Pavel V. a Kuba s Lenkou. Během víkendu se za náma dojeli podívat i ostatní členové klubu. Celá akce jako již každoročně byla pořádána Podbeskydským Aviatickým klubem z Frýdku-Místku. Letošní ročník čítalo kolem 90 přihlášených pilotů. Počasí překvapivě vyšlo, i když jsme v pátek málem odplavali s deštěm. Modelů zde bylo opravdu plno a bylo na co koukat. Viděli jsme zde polomakety, makety, turbínové modely, větroně a plno akrobatů. Akce se nám jako každoročně líbila a jsem rád, že na tuto akci jezdíme v čím dál větší klubové účasti, zejména se zvyšuje klubová pilotní účast.

Mirek: Poklidná modelářská dovolená se sluncem i deštěm, ale celkově myslím, že se vydařila. Na Kelči je trochu nepříjemné, že pokud fouká, tak je to většinou jih , který jde přes stromy. Všichni si určitě mohli polítat , nebo taky skočit při cimbálovce . Super byl bazének, v kterém se někteří osvěžili. Ale nebyl by to Kelč, kdyby alespoň trochu nesprchlo. Trochu mi bylo líto snahy Láďi , který v dobré víře dovezl pylony , ale moc lidí to  nechytlo aby si zalítali .

Mirek: Z Jistebníka Lukáš s Markétou , David s Láďou a já jsme pokračovali do Opavy do kasáren na buzerák . Upřímně řečeno jsem si myslel že vítr tam nebude trak silný ale na tom buzerplace to bylo ještě horší než v Jistebníku . Ale něco málo jsme zalítali , i když diváků už moc nebylo , všichni byli unaveni z horka a tak zůstalo pouze několik skalních příznivců.

Mirek: Lítali jsme tam už několikrát , takže prostředí dobře známé . Jenom počasí nás trochu pozlobilo. Původně jsme měli jet jenom David B. , Láďa, Lukáš, Markéta a já. Nakonec se ještě přidali Marek, Jura a Libor . Škoda že foukal silnější nárazový vítr a tak se to i projevilo na několika šrámech na modelech. Jenom když se domlouváme, dejte dopředu vědět, kdo pojede, možná nás bylo zbytečně hodně . Ale i tak děkuji za účast.

Mirek: Počasí bylo těsně před deštěm a foukalo navíc ze všech stran. V sestavě Rosťa R. , Radek, Láďa a já jsem se snažili děcka alespoň hodinu bavit kvadrošky ty nárazy větru ustály , ale Rosťův větroň měl namále. Jinak děcka jsou vynalézavé, při nízkých průletech Rosťového Epepáka ho jeden mládenec sundal přesným hodem házedla do vrtule .

Mirek: Celkem pěkné počasí, hřiště dostatečně velké. Sešli jsme se Rosťa Š. , Rosťa R. , Radek K., Láďa a já. U dětí je vždy v oblibě terénní auto , kvadrokoptéra , házedla a taky stíhačka .  K mé smůle se utřepalo servo na vektoru tahu na SU37 a model se sesunul na asfaltovou cestu. ( Ještě že tak ) . Bude to vyžadovat malou opravu a změnu uchycení serv.

Mirek: Z doslechu jen vím že to vlastně nebyla soutěž, ale spíše takové bodované lítání. Stále stejný problém – sehnat bodovače kteří by byli ochotni bodovat , když přijede ten nebo ten soutěžící. Je to škoda , ale cítím že tato kategorie pomalu ale jistě zajde na úbytek soutěžících a taky bodovačů.

Lukáš: V neděli po obědě jsem se na letišti sešli v opravdu hojném počtu, abychom se zase všichni setkali a popovídali si. V rámci toho se smažila vaječina a kdo chtěl tak si opekl buřta. Sešlo se nás zde opravdu mnoho a nebylo pomalu ani kde zaparkovat. Podle počtu lidí vypadal i letový provoz, který byl poctivý a lítalo se pořád. Kdo měl chuť tak přivezl kombata a trochu jsme zakombatili, po pár pádech letadla vypadaly opravdu jako po boji a někteří to využili jako provětrání stroje po zimě. Účast byla opravdu hojná a věřím že se v podobném počtu budeme potkávat celý rok na všech vystoupeních a klubových akcích.

Mirek: Druhá soutěž se nesla již v duchu bodovačů, avšak soutěžících bylo jako šafránu. Do RCA  se přihlásil jeden a do M2 jsme byli dva. Nakonec jsme se vzájemně přesvědčili a všichni lítali vše. Takže dvě kategorie a v každé 3 soutěžící. Počasí pěkné a soutěž jsme měli za sebou kolem druhé hodiny.

Lukáš: Jako již každoročně, jsme byli přizváni abychom zalítali na půlmaratonu v Jistebníku. Letos jsme výjimečně nezmokli a létali celou dobu. Láďa opět měl veliký úspěch s házedly a s bonbonometem. Rosťa R. přivezl Phantoma a ukazoval dětem moderní technologii dronů.  Na vystoupení jsme se sešli ve složení: Láďa s manželkou, Mireček, Radek, velký Rosťa s Rosťou juniorem, Libor s Danečkem, Lukáš a Marketta.

Mirek: První soutěž se uskutečnila v trochu bojových podmínkách . Nebyli bodovači a tak jsme si soutěž bodovali navzájem. Přiznám se, že se mi tento styl nelíbí, protože každý z nás máme nastavenu hranici bodování jinak. Navíc po dvou kolech, byl již takový vítr že Ondra Matula rozhodl soutěž ukončit.

Mirek: V sobotu 23.4. jsme společně s Davidem vyrazili směr Valašské Klobouky. Jednak jsme se chtěli podívat jak to tam vypadá a taky při té příležitosti zkusit pro nás novou kategorii H. Vítr foukal kolem 2-3m podmínky optimální, termika se zdálo že není, ale skřivani říkali něco jiného . Po několika zkušebních hodech kdy jsme zapalovali doutnáky a házeli, tak jsem jeden zkušební hod udělal bez doutnáku. Ouha , jak na potvoru termika, model se usadil a pokračoval ve stoupáku do nenávratrna. Potom už jsme se snažili, tedy alespoň já, zapalovat. Davidovi modely chodily neskutečně dobře a to potvrdilo i jeho umístění na prvním místě. Já jsem s modely, které už nechodily tak dobře jako ten co ulétl, skončil třetí.

Mirek: V pátek dopoledne jsme se již po několikáté zúčastnili Dne země na skládce v Životicích u Nového Jičína. Tentokráte byl největší zájem o koptéry, ale ani letadla nezůstala stranou. Velkou oblibu mají stále házedla se kterými si děti mohou zaházet a kupodivu šikovnější byly děvčata kterým to létalo lépe. Za náš klub se prezentovali Libor, Markéta, Lukáš, Radek, Rosťa Rada, David Bilíček a Mirek

 

Mirek : Halová soutěž ve Viničném je jedna z mála, kde jsme začali jezdit už od prvopočátku. Tentokráte jsme jeli opět ve stejném složení jako na předešlé soutěže. Pavel, David  a Mirek. Umístění pořád odpovídá tomu, kolik jsme toho stihli letos nalítat David 5. , Pavel 7. a Mirek 10. Takže platí pro všechny, chceš-li něčeho dosáhnout chce to mít dobrý model a trénovat. Konstruktivní kritiku měl Sváťa Hnilica, který nám vysvětlil jakým způsobem trénují oni a kde my děláme chyby. Trochu jsem jen nepochopil systém hodnocení RCHP, jednak ve Viničném kde se vzalo v úvahu jenom jedno nejrychlejší kolo   ( vždy se dosud bral součet dvou nejrychlejších pro stanovení pořadí ) a taky nechápu jak to myslí trenér v celostátním žebříčku, když prostě sčítá časy jednotlivých závodů, kde není jasně stanoveno v jaké vzdálenosti jsou pylony. Z mého pohledu hodnotí nehodnotitelné. Ve Viničném se mi ještě líbila novinka mezi vysílači "HORUS", kterou vidíte i na fotce.Ve skutečnosti jsme si ji mohli osahat.

Mirek: Halová soutěž v Turnově byla již třetí v pořadí obsazená účastí našich členů. Je škoda že letos prozatím lítáme jen ve třech. Je na nás vidět menší trénovanost , což je ovlivněno trochu nepříznivými podmínkami pro trénování. Ale i tak si myslím, že tyto absolvované soutěže přispívají k naší odolnosti v nervozitě a klidnějším startům. Vyrovnanost je velká, už se nedá říct, že by někdo ze soutěžících lítal vyloženě špatně a vybavenost -  protiběžný pohon, je téměř u 2/3 soutěžících. Samozřejmě je to poznat i na letových projevech. A jak jsme dopadli ? David pátý , Pavel osmý a Mirek jedenáctý.

Wisky: Dne 16. ledna proběhla již 14. Příbramská halovka, soutěž pořadána Honzou Šefrnou z LMK Příbram. Ráno jsem dorazil na SOU Dubno kolem půl osmé ráno, v hale vládl již čilý ruch tréninkových, (trimovacích ) letů. K zápolení se sešla již letošní účastnická klasika. Po deváté hodině se započalo se soutěžními lety. Po dvou kolech přesné akrobacie následovaly rozlétávací kola pylonů. Kolem čtvrté hodiny byly dolétány všechny přesnoletecké kategorie. Následovalo finále pylonů a celý závod Air Race. Vyhlášení výsledků a tombola proběhly něco po páté. Skončil jsem na 6. místě. Rozloučení a pak cesta domů. Po nasednutí do auta a zadání navigace „domů“ se mi orosilo čelo 392 KM :-)